Jeden den v Bratislavě
Ano, jistě uznáte, že Bratislava není velkým tahákem a lákadlem k návštěvě obzvlášť, když my Češi máme přece takové město, jako je Praha! Trošku s despektem se možná někteří díváme na Bratislavu, malinko až přezíravě s jistou dávkou opovržení až snobství, které se snoubí v našem ledabylém nezájmu. Jednoduše řečeno, davy návštěvníků se z Čech do hlavního města Slovenska rozhodně nehrnou, a tak mě napadlo jít trošku proti proudu a toto mladé město ležící na řece Dunaji přeci jen malinko prozkoumat.
Bratislavu povětšinou míjíme, když jedeme do Maďarska, nebo dál na Slovensko. I přes moje četné obchodní schůzky tady ve městě jsem nikdy Bratislavu opravdu nenavštívil, byť jsem zde byl nesčetněkrát. Takže bylo potřeba si nejprve připravit malý itinerář, abychom poznali alespoň hlavní místa tohoto města.
Výchozí bod do města jsem zvolil centrum Eurovea. Lze tady velmi komfortně zaparkovat, a navíc si užít promenádu po nábřeží Dunaje. Eurovea je nová zóna s obchodním domem, restauracemi, kancelářemi, byty a parkem podél řeky. Navíc je tato zóna v těsné blízkosti centra města, vlastně se zde utváří nové rozšířené centrum, které přitahuje obyvatele z periferií zpět do vnitřní části Bratislavy. Musím říct, že koncept mě nesmírně zaujal svým pojetím, kdy se na jednom místě propojují prvky relaxační, pracovní a nákupní. Že tento koncept může fungovat lze vidět na podobném přístupu například v nedávno zbudované tržnici uprostřed Rotterdamu. Propojení bytových domů s byznysem či nákupními zónami ale není nijak ojedinělé. Vždyť v minulosti se tímto způsobem rozvíjela všechna města, jen forma byla jiná. Mám dojem, že se pouze navazuje na něco, co již zde v minulosti velmi dobře a ověřeně koexistovalo.
Tento dialog zdánlivě několika odlišných světů je tady na nábřeží ještě patrnější, když se podíváte na způsob celé výstavby. Kanceláře a byty jakoby obepínají celou obchodní zónu, která je součástí a středem komplexu s prosklenou střechou, takže okolní zástavbu můžete pozorovat přímo z centra obchodního domu.
Na první pohled se může tato symbióza jevit zvláštně, ale je evidentní, že touto zástavbou to nekončí a stejně propracované je i venkovní okolí plné relaxačních zón, hřišť, restaurací a kaváren. Pro městského člověka může být tento koncept žití velmi vhodnou alternativou ke klasické panelákové periferní zástavbě.
Směrem na východ podél řeky můžete pozorovat rozrůstající se zónu s výškovými budovami, kancelářemi a dalšími přilehlými objekty. Je evidentní, že Bratislava roste a tato mladá tvář se jí daří rozšiřovat a podle mého názoru to dělá velmi kvalitně.
Naše cesta však vede dál ke Starému mostu, jehož kořeny sahají až do 15. století. S tímto mostem se pojí jedna smutná událost, po seskoku z tohoto mostu se zde utopil zpěvák Jiří Schelinger.
Jakmile minete tento most, přijdete až ke schodišti, které vás zavede k památníku padlých vojáků. Zde se vydejte směrem do města přes hlavní třídu. Po levé straně uvidíte Slovenskou národní galerii s poměrně kontroverzní přístavbou, zřejmě klasický pozůstatek brutalistní architektury sedmdesátých let minulého století. Pravdou je, že budovu nelze přehlédnout, určitě zaujme, jen si nejsem jist, zda v tom pozitivním smyslu.
Pokud půjdete dále, dostanete se do vnitřního města, jehož první dominantu, kterou uvidíte je Slovenské národní divadlo. Téměř jako by z oka vypadlo našemu Národnímu divadlu, jen ji nelze nazývat Zlatá kaplička, ale kaplička stříbrná. Opravdu, střecha je stříbrná, toť téměř celý rozdíl. Samozřejmě trošku přeháním, ale i tak je to zajímavá skutečnost a nějak se nemůžu zbavit myšlenky nad jistou historickou paralelou. Jako by divadlo nechtěně odkazovalo na určitou symboliku, tedy Bratislava toť město věčně ve stínu slavné Prahy. Jako by se bála sama vykročit vlastním směrem, jako by paralyzovaná stále hleděla na svou slavnější sestru. Ale čím déle jsme zde byli, tím více jsme si uvědomovali, že tato úvaha, pokud kdy vůbec platila dnes rozhodně pozbyla jakéhokoliv smyslu.
Staré centrum města není tak honosné, jako pražské. Je o poznání skromnější, menší, ale nemůžu si pomoct, bez těch ohromných davů turistů, které potkáváme v Praze, vše působí velmi přívětivě, klidnou atmosféru doplňují nesčetné kavárny a restaurace, které mnohdy sází na tradiční slovenskou kuchyni. Je úžasné sledovat, jak z velké mísy číšník přímo na ulici servíruje klasické halušky, jak si hosté užívají venkovního posezení přímo na hlavním náměstí s atmosférou pohody, kterou dokresluje socha Čumila, svérázného pracovníka kanalizací, který odpočívá v kanálovém otvoru pozorujíce kolemjdoucí. I tento drobný žert vám ukazuje, že město se nepotřebuje brát smrtelně vážně a velmi mu tento přístup prospívá. Mimochodem, sochami a plastikami je město doslova poseto a najdete je téměř na každém veřejném prostranství.
V okolí náměstí je množství uliček a zákoutí, které svádí na pohodovou a romantickou procházku. Všude narazíte na kavárny, občas na klasické cetky, které musí být samozřejmě v každém městě, dokonce i na matrjošky došlo. Snad z jisté atmosféry, kterou jsem se nechal unášet mi ani ty matrjošky nijak nevadily a přešel jsem je s pobavením.
Centrum není nikterak velké, ale rozhodně stojí se zde trošku zastavit a rozhlédnout se okolo sebe. Směsice architektury, stylů a různorodost dodává neopakovatelnou atmosféru tomuto místu.
A teď malá odbočka. Pokud jste navíc fanoušek jakýchkoliv fantazy a sci-fi filmů, určitě nevynechejte jeden zapadlý obchůdek v centru města. Tváří se, jako prodejna obuvi, ale najdete zde plno neuvěřitelného zboží s tématikou této specifické pop kultury. Navíc je to po cestě k sídle prezidenta Slovenské republiky, takže si nijak nezajdete.
Od paláce prezidenta můžete dojít pěšky až nahoru na Bratislavský hrad, nebo si můžete procházku ještě prodloužit a navštívit nejprve Slavín, což je památník padlých vojáků.
Bratislavský hrad je v podstatě novostavba, s nadsázkou řečeno. Historie tohoto místa je sice více jak tisíc let stará, ale dnešní podoba hradu je z padesátých let minulého století. Hrad zároveň slouží jako expozice národního muzea a díky své poloze z něj máte dokonalý výhled na celé nábřeží Dunaje. Poblíž Bratislavského hradu je rovněž sídlo parlamentu Slovenské republiky, též zvaného Slovenská národná rada. Sídlo je další z řady pozůstatků brutalistní architektury minulé doby.
Z hradu můžete spatřit další bratislavskou dominantu, most s vyhlídkovou věží UFO. Zřejmě není nikdo, kdo by si Bratislavu nespojil právě s Bratislavským hradem a touto UFO věží. A zde na vrchu, nad budovami města Bratislavy to najednou začne všechno zapadat. U hradu, jehož tradiční pojetí s vazbou na historii v kontextu s moderní stavbou vyhlídky UFO mi dojde, že Bratislava už dávno není ta druhá v řadě. Město s komplexem té věčně druhé. Bratislava totiž umě začala využívat své silné stránky a otočila svou nevýhodu do pozice, ze které udává budoucí směr města. Oproti Praze nezatížená historií, která ji nijak nesvazuje. Naopak z Prahy se stává živoucí přeměna na městský skanzen, město jako by poslední desetiletí přešlapovalo na místě a bálo se vůbec hnout, aby neposkvrnilo tolik žádanou historii a genius loci. Ale nedostává se Praha svou váhavostí naopak spíše do stavu konzervace, až hibernace? Vždyť poslední opravdový, odvážný stavební počin vznikl již v devadesátých letech s názvem Tančící dům, na který Praha zatím nedokázala nijak navázat. Naopak Bratislava se pustila do odvážné moderní přeměny, která aktuálně vrcholí právě na nábřežní řeky.
A je tady ještě jeden aspekt, který jasně hovoří pro toto město, a tím je členitost. Ano, Bratislava může nabídnout kopcovitý terén, který je tak moc důležitý pro celkovou atraktivitu místa. Vždyť podívejte se na podobné příklady, města, jež byly zbudovány z ničeho, jakým je Varšava, Berlín, či Rotterdam. Nikde nenajdete tolik členitý terén, jako zde v Bratislavě. Přitom všechna spojuje v podstatě podobný příběh. Z nevýhody dané historickým kontextem vytvořily svou hlavní myšlenku, ducha města. Ať už je to Berlín se svou dvojí tváří, díky které je dnes návštěvnickou perlou, ať už je to Rotterdam se svou mnohdy fantaskní architekturou, bořící zaběhlé stereotypy, nebo varšavské až Manhattanské panorama. Bratislava tak dostává svou polohou další trumf do rukou a zde na Bratislavském hradě s pohledem k řece Dunaji to můžete vidět zcela otevřeně a naplno.
A tak jsem si do tohoto trojlístku těchto měst zařadil i Bratislavu. Město, které je vycházející hvězdou mezi evropskými moderními městy. Mladé město s vlastním nezaměnitelným duchem a atmosférou, které navazuje na tradice, velmi efektivně je využívá ale není jimi svázáno, město, které nám za deset, patnáct let může nekompromisně vytřít zrak, nám trošku nabubřelým Čechům.
Tak držím place, Bľavo!